Čtyři kila kopretin pro mou dcerku k narozeninám :-) aneb kovářovic kobyla ....

Postup

Luisinka si vybrala v mé knížce dortů neskutečně vysoký dvou patrový dort, obě patra stejně velká, nahoře milion broskvových růží :-) Ta jsem ji umluvila na rychlé kopretiny. A pak už to šlo z kopce...
Nemám vlastně žádnou formu na korpus, peču vše v hrncích Ingenio, špatně jsem si spočítala vejce na výšku a upekla jeden klasický korupus - vysoký nebyl ani trochu, druhý jakbysmet. A tak přišla improvizace, spodní jsem prořezala třikrát. Načež jsem vyrobila nějak příliš lehkou tvarohovo-šlehačkovou pěnu, tj. celý dort se krásně promáčel (chuťově všichni nadšení) na práci tragédie.
A pak přišel vrchol. V deset večer před oslavou jsem si teprve všimla, že mi došla potahovka... Zachránila mne má drahá splehlivá a pečlivá švagrová (té tuším neočekávaně nikdy nic nedojde) čímž jí vzdávám hold a za sebe se stydím.
A když jsem tu bezinvenční kopretinovou romantiku dodělala, odfoukl se mi na stranách prvního patra potah. Udělaly se mi tam jakoby bubliny, skoro jsem brečela. V půl třetí ráno jsem ho laskala rukama a přemlouvala, aby se k dortu zpátky přitulil.... Pak jsem napsala jméno, abych zjistila, že nejde o čelní stranu dortu... Bez komentáře, ranní hodiny mají na mne strašný vliv.
No, Luisinka měla velkou radost, ale já si ten dort vážně neužila....